S Tomem chci vedle hudby zkusit něco nového

24. února 2011 v 21:39 | LaFee* Nell <3 |  Tokio Hotel-interviews
imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com
Všichni se těšili na váš příjezd.
Tokio Hotel: To my také.
Bill: Cesta do Japonska byl dlouhou dobu náš sen. Jsme velmi vděční za to, že smíme být tady a jsme velmi nadšení. Bylo dobré tady přijet.
Myslím, že ty samé otázky jste už odpovídali reportérům v Jižní Amerce. (smích)
Bill: Jo! Mnohokrát jsme říkali, že jednoho dne bychom rádi jeli do Japonska. Obzvlášť proto, že naše jméno je "Tokio Hotel", takže jsme chtěli jet do Japonska co nejdříve.
Tom: Ale když ten den nastal, lišilo se to od představ, protože Japonsko je hodně daleko.
Georg: Když jsme se rozhodovali pro jméno naší kapely, chtěli jsme něco velkolepého. Místo, které ani v našich snech nevidíme a nedosáhneme ho. A nakonec jsme se rozhodli pro "Tokio Hotel." Konečně jsme se dostali do Tokia (směje se).
Fanoušci o víc vědí hodně. Tome, ty jsi naposledy řekl, že album je časově náročná práce. Vaše další album by mělo vyjít v roce 2011. To nebude lehké. Myslíš si to stále?
Tom: Ano.
Proč?
Tom: Původně jsme právě teď měli být ve studiu a nahrávat nový song. Ale míso toho jsme se rozhodli pozměnit plány a jet do Japonska. Doufám, že se příště lépe připravíme.
Opravdu? Tomu nemůžeme uvěřit (smích)
Tom: Samozřejmě! Máme také jiné plány na rok 2011, na které se můžete těšit. Potom bychom chtěli jít zpátky do studia a pokračovat v psaní nových songů. Proto nemůžeme ještě říct, kdy album vyjde. Není to tak, že bychom neradi cestovali. Ale tento rok prostě nemáme moc času na skládání.
Bill: Chceme udělat vysoce kvalitní album. Opravdu všem chceme ukázat tu nejlepší část toho, co se nám podařilo vytvořit. Proto je nutné vzít si hodně času a být dlouho ve studiu. Když skládáme, musíme diskutovat o tom, co lépe zní, který zvuk se nám více líbí atd.
Tom: Ano, tento rok jsme byli na turné. Když jdeme zpátky do studia, přemýšlíme o tom, co přijde příště, sbíráme naše myšlenky, všechny inspirace. Časově je to hodně náročné.
Bill: Proto si ještě nejsme jisti, kdy nové album vyjde. Možná příští rok (2011) nebo až za dva roky (2012). Ale jakmile budou nějaké náznaky, budeme vás okamžitě informovat (směje se).
Kolik času jste investovali do předchozího alba?
Tom: To záleží na okolnostech. Vždycky to záleží na tom, kolik songů jsme nahráli. Není to problém, o kterém bychom museli přemýšlet. Někdy jsme spokojeni po 18 písních, někdy nejsme spokojeni s 50 songy a chceme dělat dál. Proto to záleží na situaci. Když bychom vám dali termín, byl by to předpoklad.
Rozumím. Byla jsem v Německu a o den později v Paříži. Tam jsem viděla, jak slavní jste v Evropě. Jste tam neslavnější kapela.
Tokio Hotel:
Ano. Tak je to i v Paříži.
Když jsme s Billem a Tomem poprvé měli rozhovor po telefonu, byli jste hodně přátelští a hodně jste toho řekli. To mě velmi překvapilo. Takže nezáleží na tom, jak slavní jste, jste stále přirození…
Bill: Ano, to je pro nás velmi důležité. Založili jsme kapelu a jsme opravdu dobří přátelé. Jsme spolu téměř 10 let. Během té doby jsme vystupovali pouze před 5 lidmi. A když jsme vystupovali v malých klubech, nikdy jsme nepřemýšleli o úspěchu. Ale naše sny se splnily a my jsme velmi hrdí.
Tom: Známe obě stránky práce v byznysu. Neznám jenom úspěch, ale také pocit vystupovat před pěti lidmi. V malých klubech nikdo neposlouchal naši hudbu, rozhovory ani nezmiňuju. Víme, jak je těžké se dostat na vrchol. A také je těžké vystupovat před 500.000 lidmi pod Eiffelovkou. Protože jsme zažili úspěch a neúspěch, jsme za to dnes vděční. Možná jsme požehnáni.
Je to kvůli tomu, že jste křesťané?
Bill: Může to být jeden z důvodů.
Změňme téma. Když jste teď v Tokiu, co si o něm myslíte? Je takové, jak jste si ho předtím představovali?
Bill: Nikdy jsem si nepředstavoval, že tady na nás čeká tolik fanoušků.
Tokio Hotel: Ano, to je pravda!
Bill: Myslel jsem si, že tu nejsou žádní fanoušci a nikdo nás nezná. Ale když jsme vystoupili z letadla, čekalo tam hodně fanoušků a poslali nám spoustu dárků. Byl jsem tak šťastný. Každý nás přivítal přátelsky a horlivě.
Na takové scény jste už zvyklí, že?
Tom: V jiných zemích je to stejné, ale my jsme byli v Japonsku poprvé! Takže jsem si myslel, že nás nikdo nebude znát a musíme se nejdříve představit. Byl jsem velmi rád, že vidím v Japonsku tolik fanoušků.
V Evropě máte mnohem víc fanoušků než tady v Japonsku, ale fanoušci tady jsou z vás velmi nadšení. Bille a Tome, vy jste řekli, že jste perfekcionisté. Kdy jste začali usilovat o to, být perfekcionista?
Bill: Myslím, že to bylo před hodně dlouhou dobou.
Tom: Před hodně dlouhou dobou mě v mém těle začalo kontrolovat, myslím.
Bill: Vždycky si říkám: "Odpočívej, odpočívej." Ale nemůžu. Nezáleží na tom, co dělá, chci, aby to bylo dokonalé. Chci dělat všechno dokonale. Když by bylo něco nedokonalé, viselo by to kolem mě. Je to jako nemoc. Vím, že někdy můžu způsobit někomu jinému potíže, ale nemůžu jinak. Hádám, že ostatní z toho nejsou nadšení (směje se).
Vidíte? Gustav a Georg se šklebí (smích).
Bill: Ano, Tom a já jsme v tomto bodě stejní. Takže když jsem spolu, pro ostatní je to hodně znepokojující. Ani nevím, kdy to začalo. Jsem takový už dlouho.
Zdědili jste to od vašich rodičů?
Bill
: Možná. K naší matce máme blízko a nikdo na nás nevyvíjela žádný tlak. Už od dětství jsme vyrůstali svobodně. Mamka na nás velmi spoléhá. Dělá všechno podle toho, jestli se nám to líbí a nebo nelibí, takže se můžeme mezi sebou otevřeně bavit, celou dobu nás podporovala. K ničemu nás nenutila, včetně studia. Věřím nám a říká: "Dělejte věci podle vašich vlastních představ. Věřím vám." Náš vztah je velmi dobrý, je těžké říct, jestli je to genetikou.
Slyšela jsem, že nemáte stylistu kvůli vašemu perfekcionismu. Je to pravda?
Tom a Bill: Ano.
Bill: Nemůžu mu věřit. Stylista vás může požádat o tom, abyste nosili něco, co se vám nelíbí. Vždycky bych se cítil nesvůj. Preferuju, když si vyberu a koupím věci sám.
Tom: Ostatním nevěřím. Chci všecko kontrolovat včetně PV, CD, celkových efektů, podia, koncertů a samozřejmě hudby. Můžu být považován za šílence. Ale o tom to všechno je, máme vlastní myšlenky a věříme, že to můžeme udělat lépe než kdokoliv jiný.
Tokio Hotel: (smějí se)
Tom: Myslím, že budeme mít s ostatními potíže. Jedním slovem, doufejme, že to ovládneme sami. Chci být zapojen japonské edice CD "Darkside of the Sun."
A co potom děláte? Chodíte nakupovat sami?
Bill: To je těžké. Obzvlášť v Evropě to není v pohodě. Ale jsou tu obchody, které známe. A v nějakém určitém času jsou pro nás speciálně otevřené. V té době tam můžeme jít. Jinak vždycky nakupujeme přes internet?
Tom nám řekl, že Bill chodí v L.A. často nakupovat do obchodu jménem Melrose Avenue.
Nakupujete přes internet? Koupil sis před internet všechny tyhle doplňky, které máš dneska na sobě?
Bill: Jistě! Jsou tu stránky, kde můžete kupit takové věci. V některých zemích můžeme bez obav nakupovat v čepici a slunečních brýlích. A někdy mi návrháři dají nějaké oblečení.
To zní dobře. V předcházejícím rozhovoru jste řekli, že vaše skříň s oblečením vypadá jako obchod s oblečením.
Georg: Mají víc oblečení, než je v obchodě. Spíš je to jako skladiště.
Tom: Mám hodně oblečení, ale Bill má víc než já. Máme opravdu velké množství oblečení.
Bill: Moje staré oblečení vždycky odložím pryč, místo toho abych ho vyhodil. Když jsme o oblečení, jsem opravdu…
Georg: Sentimentální!
Bill: Ano, to je pravda. Opravdu mám rád každý kus oblečení, i když je starý. Jsou součástí mé historie a vzpomínek. Ten kabát je o tom a ta bunda o tomhle, něco takového.
Tom: Oblečení, které jsme měli na našem prvním focení, jsou stále ve skříních.
Nebylo by dobré darovat je na charitu?
Tom: Předtím jsme to udělali. Ale jak jsme řekli, je v tom hodně vzpomínek. Nechceme je dávat pryč.
Slyšela jsem, že jste na turné měli 10 nebo 12 kufrů. Je to pravda? (7 kufrů do Japonska).
Bill: Jo, bylo jich asi ještě víc (směje se). Turné bylo už před nějakou dobou, takže si přesně nevzpomínám.
Tom: Myslím si, že lidé, kteří se starají o zavazadla jsou velmi unavení. Je opravdu dobré nechat si pomoct od ostatních (směje se).
Bill: Vzali jsme si všechno, co potřebujeme, protože jsme byli na 3-měsíčním turné.
Vaše kapela byla založena před 10 lety. Je to 10 let. V porovnání se začátkem, změnili jste váš postoj k hudbě?
Bill: Myslím, že jsme prostě dospěli. Každý dospěl a stal se plnoletým. Jistě, že se každý změní. My jsme se také změnili, také jsme dospěli jako muzikanti. Už o tom nepřemýšlíme. Prostě by se to mělo nechat jít.

Jak je to s tématy vašich songů? Změnily se?
Bill: Témata se změnila. Nechal jsem se inspirovat spoustou věcí jako je móda, lidé kolem mě, filmy..! Obzvlášť mými oblíbenými filmy. Pro poslední album jsem se inspiroval sci-fi filmy.
Jaké filmy to byly?
Tom a Bill: To je těžké.
Tom: Existuje tolik filmů.
Bill: Líbí se nám příliš hodně dobrých filmů.
Prosím, vyberte některé z těch filmů.
Bill: Například "2012" je dobrý. A další, jak se jmenuje? Omlouvám se, zapomněl jsem.
Tokio Hotel: "District 9".
Bill: Jo, ten je velmi dobrý. A ten nový s názvem "Tron:Legacy" je velmi komerční. Chtěl jsem ho vidět. A jsou tu i jiné filmy, u kterých známe jen německé jméno. Líbí se mí "Zápisník jedné lásky" a "Labyrint", kde hrál David Bowie. Jsou to staré filmy, ale hodně se mi líbí. "Počátek" je opravdu překrásný.
Ten je těžké pochopit, že? Mimochodem, koncerty, který se před několika týdny konaly v Jižní Americe, byly plné futuristových prvků, hlavně oblečení. Kdy jste sestavovali podium, bylo to na základě vašich vlastních myšlenek?
Tom: Jo! Pro 3-měsíční turné v Evropě jsme to připravovali půl roku. Všichni jsme byli ve zkušebně a připravovali podium a kostýmy. Příprava zabrala spoustu času a energie. Přivést jsme ale mohli jen část podia. Bylo nemožné vzít to všecko s sebou. V Evropě jsme pro přepravu všech věcí měli 15 kamionů, ale pro Jižní Ameriku bylo k dispozici jen jedno letadlo. A do letadla se nedalo dát všechno. Ačkoliv to nebylo úplně stejné, snažili jsme se nejvíc.
Vidím. Poslední otázka je jenom vtip. Tome a Bille, spíte v jedné posteli?
Tom:
Ne.
V předešlém rozhovoru jste řekli, že děláte všechno spolu a někdy také spolu spíte.
Bill: Když se spolu díváme na film a zároveň jsme unavení, tak…
Tom: To je pravda, jsme spolu každý den, téměř 365 dní a 24 hodin. Můžeme být od sebe odděleni jenom tehdy, když spíme v našich vlastních postelích (směje se). Kromě spaní jsme spolu.
Oh, vím (smích), no, jaký je váš cíl v roce 2011?
Bill: Vrátit se zpátky do studia a složit nové songy.
Vrátíte se zpátky do Hamburku nebo do L.A.?
Bill: Měli bychom se vrátit do obou. Někdy chceme zůstat ve Státech a někdy chceme zůstat v Německu. Je tu hodně konkrétních plánů, které probíhají tajně. Ale nemůžeme nic říct. Tom a já chceme vedle hudby zkusit i něco jiného. Příští rok by měl být založen hlavně na skládání.
Bille, dělal jsi už něco ve vztahu k módě? Slyšela jsem, že jsi daboval postavu v nějakém filmu.
Bill: Jo, propůjčil jsem hlas postavě Arthura v německé verzi filmu "Arthur a Minimojové".
Co ostatní? Co děláte kromě hudby?
Bill: Nemají ten talent (směje se).
Oh! Bille! No tak!
Gustav: Za 10 let bych mohl být příštím Stallonem. A možná bych mohl dát hlas postavě ve filmu "Arthur 20" (směje se).
Tom: I když jsem to nikdy nedělal, je to těžká práce (směje se). Není to snadné, že?
Bill: Dlouho to trvá. Výsledek vznikl poté, co jsem zůstal několik hodin ve studiu.
Tom: Bill je pečlivý i jako zpěvák. Nejsme dobří v dabování a současně v dělání hudby, protože si myslím, že to k sobě nehodí.
Co tak Georg?
Georg: Nemám žádnou dobrou nabídku. Nevím, co by ještě mohlo přijít.
Ok, mockrát děkujeme!

(c) http://tokio-hotel-de.blog.cz // InRock (JP) #327
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AnNe AnNe | Web | 24. února 2011 v 21:42 | Reagovat

Čaute, máš ráda série filmů Harry Potter, které tě provázely celé dětství? Pokud máš i oblíbenou fotku, zapiš se v naší soutěži. Více informací v prvním článku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama